Čtenáři napsali

Kniha příběhů mé kamarádky mi připomíná to, že naše sny psát či malovat se plní, i když provázené námahou či pochybností vlastních začátků. Kniha mi dokazuje moudrost a cítím z ní sílu jejího vlastního příběhu, hodnot a zápasů. Mnohdy s humorem, nadsázkou a pochopením pro těžké situace se lehce a srozumitelně čtou krátké příběhy, které v sobě mají mnoho moudrosti a vedení. Její oblíbené indiánské přísloví Neodsuzuj nikoho, jehož míli jsi neprochodil v jeho mokasínech jsem si převzala do života i já…

Věra Matoušková

————————————–

Chci se přidat ke skvělým recenzím knížky Rub a líc života. Přečetla jsem ji od začátku do konce s velkou chutí a radostí. Vždy jsem se těšila na další povídku a vždy jsem byla překvapená jaký další nový pocit ve mě vyvolává – někdy dojetí, někdy smutek, radost, pocit vždyť to znám, je mi to tak povědomé. Jsou to příběhy, které se mohly stát komukoli a možná i podobné staly, napsány jsou s lehkostí a já jsem opravdu moc ráda, že jsem měla to štěstí a mohla si tuto knížku přečíst. Určitě se k ní budu vracet.

Ivana Weissová

—————————————

***Moc děkuji spisovatelce za neuvěřitelně kouzelné čtení.Tuto knihu můžu doporučit již po několika povídkách :))))  

Pavlína Půčková

————————————

***Kniha Rub a líc života se mi stala velice blízkou. Vnímavá spisovatelka Ludmila Hénková dokáže vyprávět o silných životních příbězích s lehkostí a krásou. Zároveň z příběhů číší autentičnost, jsou opravdové a bez příkras.
Lidské osudy jsou nejenom vyprávěny, ale také pochopeny. Kniha ve čtenáři vyvolává mnoho pocitů a vybízí k zamyšlení.

Lidka se se svým jazykem a stylem vyprávění vymaňuje ze zástupu průměrných spisovatelek, a proto opravdu doufám, že bude ve psaní pokračovat.
Děkuji za krásnou knihu!

Barbora H.

—————————————

Letos v lázních Darkov jsem se zúčastnila autorského čtení  knihy Rub a líc života od autorky Ludmily Hénkové. Autorka nám přečetla pár povídek a uchvátila nás nejen svým přednesem,  ale i obsahem. Hned jsem si knihu koupila a doslova jsem ji „hltala“. Kniha skýtá mnoho pohledů na život a je v ní obsaženo mnoho moudrostí. Povídky jsou psány s lehkostí slova a nad každou se zamýšlíte a zjistíte, že i vy v životě děláte chyby, aniž si to uvědomujete. Některé povídky jsou i humorné a nabité optimismem. Je z nich poznat, že v životě není jen černá a bílá, ale i šedá. U této knihy je cítit, že autorka ji psala s láskou a pohrávala si se slovíčky. Proto bych tuto knihu doporučila jak mladší tak i starší generaci. Paní Hénkové přeji, ať se ji v její tvorbě daří a těším se na její další psané slovo

Vladislava Mořkovská

—————————

Kniha Rub a líc života mé kamarádky Lidky mě pohltila tak, že jsem kvůli ní byla ochotna vícekráte probdít tu část noci, kdy už jindy několik hodin sním. Povídky pro mě byly – i když se tak netváří – fakt napínavé. I když si člověk o morálních zásadách snad myslí, že je zná, dodržuje, má je jak se říká v „malíčku“ (na rozdíl od té „spodiny“), tato kniha mu mnohdy sáhne do svědomí hodně hluboko. Každá z povídek pro mě byla námětem k hlubokému zamyšlení se a mnohdy i inspirací k tomu, že je třeba čas od času některé své zažité stereotypy hraničící s předsudky radikálně přehodnotit.

Marie Dvořáková

—————————

Autorka povídek má zkrátka dar moudrosti a dar vyjadřování. Její povídky se velmi lehce a dobře čtou. Je v nich všechno, co život přináší – láska, bolest, radost, úcta, pokora, nadhled… Při některé povídce mě mrazilo, při jiné jsem se nahlas smála. I  když jsem poznala autorku osobně jen krátce,  člověka pozitivního, moudrého, pokorného, tak vím, že to, co dala na papír, je skutečný život bez recenze.

 Liduško děkuji. Kája Vrlová

—————————

Kniha Rub a líc života mi na první pohled připadala nezajímavá a to kvůli obálce a jednoduchému názvu. Když jsem se však do ní začetl, nemohl jsem přestat. Opravdovost příběhů skloubená s úžasným a empatickým jazykem mě přesvědčily, že jsem navíc pořídil další výtisk jako dárek.
Vít Mádr

—————————

Obyčejné příběhy, vyprávěné očima dítěte, starého člověka, psa. Někdy se jedná o zachycení atmosféry, vzpomínek jako při listování starým albem. Za příběhy stojí zkušenosti. Zkušenosti radostné i bolestné, hrdinové ale nepadají pod jejich tíhou, i když jsou zranění. Vše je psáno lehce, s nadhledem. Autorka se snaží o to, aby nebylo možné věci rozdělit na černé a bílé, aby nebyly příběhy mravokárné, s poučením, s evangelizačním poselstvím. Přesto, když si příběh necháte vstoupit do srdce, pohladí. Vzbudí vděčnost milující bytosti, člověku nebo Bohu. Povídky jsem četl většinou večer před spaním, nikdy ne víc než dvě. Bylo potřeba počkat na doznění. Nejhezčí postava je pro mě stařenka z povídky „Pěna z kremrolí“.

Jiří Vondra

—————————

Děkuji Lidušce Hénkové za napsání úžasných povídek, které berou za srdce a dokážou člověka potěšit, rozesmát, ale taky rozplakat. A nejedna povídka umí člověku poradit v životních otázkách. Takže velké díky, Liduško, a těším se na Tvoje další psaní.
S laskou P. Kuchařová